Vývoj systému vzdělávání a výcviku personálu vojenské povětrnostní služby od roku 1945 do současnosti

V celém poválečném období výstavby vojenské povětrnostní služby se neustále vzájemně prolínaly otázky problematiky organizačně-technické výstavby služby s požadavky na rozsah a úroveň odborné přípravy jejího personálu. Z těchto důvodů byl v poválečném období vytvořen nejprve systém základního vzdělávání a výcviku a od počátku 50. let potom i vysokoškolský vzdělávací systém.

Zvláštní skupina vojenské povětrnostní služby působící od května 1945 na letišti Praha-Ruzyně byla dne 15. listopadu 1945 transformována na specializovaný provozní a výcvikový vojenský útvar s názvem Škola povětrnostní služby (VÚ 4613). Počátkem roku 1946 byla Škola povětrnostní služby přemístěna na letiště Praha-Kbely. Velitelem školy byl jmenován major Oldřich Hlaváček, od července roku 1946 potom tuto funkci zastával nadporučík Václav Čejka. V rámci Školy povětrnostní služby postupně vznikly tři školní čety, v jejichž rámci byla prováděna příprava důstojníků povětrnostní služby v záloze, poddůstojníků, kresličů meteorologických map, velitelů a správců vojenských a dělostřeleckých povětrnostních stanic. Dne 15. listopadu 1945 byl zahájen první „Kurz přípravy velitelů a správců vojenských leteckých a dělostřeleckých povětrnostních stanic“, který dne 15. února 1946 ukončilo 21 absolventů. Původní VÚ 4613 byl dne 1. října 1949 reorganizován na Hlavní povětrnostní ústřednu (VÚ 6338), v jejímž rámci byl zřízen V. výcvikový oddíl určený k provádění vzdělávání a výcviku všech kategorií personálu vojenské povětrnostní služby. Výcvikový oddíl byl v červnu 1950 přemístěn do tehdejšího Vojenského leteckého učiliště v Prostějově, kde byl reorganizován na školní útvar s názvem Škola povětrnostní služby (VÚ 7748). V srpnu 1952 byl školní útvar přemístěn do posádky Klášterec nad Orlicí-Zbudov a následně 19. září 1953 do posádky Žamberk. Zde byla Škola povětrnostní služby dne 30. září 1954 reorganizována a společně s dalšími školícími zařízeními letectva zde byla vytvořena Škola pozemních specialistů letectva, v rámci které vznikla Učební skupina povětrnostní a další potřebná organizační struktura povětrnostní služby. V červenci 1962 byl výcvik specialistů povětrnostní služby v rámci Školy pozemních specialistů letectva ukončen a následně byl přemístěn do Spojovacího učiliště v Novém Městě nad Váhem, kde dne 1. srpna byla vytvořena Učební skupina meteorologie a další potřebná organizační struktura. Odborná příprava specialistů povětrnostní služby ve Spojovacím učilišti byla ukončena v roce 1978. V rámci Školy povětrnostní služby a jejích nástupnických složek od roku 1945 do roku 1978 probíhaly kurzy přípravy velitelů a správců vojenských leteckých a dělostřeleckých povětrnostních stanic, kurzy kresličů povětrnostních map, zdokonalovací odborné kurzy, dvouletá odborná škola dorostu, povětrnostní poddůstojnická škola žen, povětrnostní poddůstojnická škola mužů, škola důstojníků v záloze, dvouletá škola leteckých dorostenců, povětrnostní prezenční a dálkové zdokonalovací kurzy, učiliště povětrnostní služby a vojenská střední odborná škola (obor povětrnostní). Na dlouholetou tradici v oblasti základního vzdělávání a výcviku personálu vojenské povětrnostní služby v období 1979 až 1989 krátce navázalo Vojenské letecké učiliště v Prešově, kde proběhly dva běhy čtyřleté vojenské střední odborné školy letectva (obor povětrnostní). Ke dni 1. ledna 2011 bylo v rámci vnitřní reorganizace Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu (VGHMÚř) vytvořeno nové Oddělení odborné přípravy a výcviku, které bylo v té době dislokované v  Prostějově ve společném objektu s Oddělením radiosondážního průzkumu VGHMÚř. V rámci tohoto oddělení jsou společně organizovány příslušné složky hydrometeorologické služby a geografické služby, které odpovídají za provádění základní odborné přípravy a výcviku personálu obou služeb, včetně provádění přípravy personálu jiných vojenských odborností v oblasti potřebných znalostí z oborů vojenské geografie a hydrometeorologie. Dnem 1. ledna 2014 bylo oddělení přemístěno do posádky Olomouc, kde působí i v současnosti.

Vysokoškolský vzdělávací systém vojenské povětrnostní služby byl zahájen v tehdejší Vojenské technické akademii (VTA) v Brně, kde byla dne 1. února 1954 při Katedře šturmanské služby a letecké meteorologie Fakulty letectva zahájena výuka specializace Letecká povětrnostní služba. Na funkci Vedoucí učitel letecké meteorologie byl v té době ustanoven major Václav Čejka, prom. fyz. Zároveň byla původní meteorologická laboratoř personálně, materiálně a technicky doplněna, rozšířena o školní povětrnostní stanici a přejmenována na meteorologickou observatoř, kterou tvořilo 6 osob. V té době zahájilo studium letního semestru prvních 7 posluchačů, kteří ukončili studium v červenci 1958 a získali akademický titul „promovaný fyzik”. V rámci Katedry šturmanské služby byla v roce 1956 vytvořena Učební skupina povětrnostní služby, kterou pod vedením podplukovníka RNDr. Jaroslava Červeného tvořili další 3 pedagogové. V dalším období Učební skupina povětrnostní služby i Meteorologická observatoř procházely značně turbulentním vývojem souvisejícím především se změnami systému vojenského vysokého školství nebo s reorganizacemi vojenské akademie. V letech 1957 až 1958 vědecko výzkumnou práci s názvem „Povětrnostní zabezpečení balistických střel”, která představovala první vědecké pojednání o vyhodnocení vlivu meteorologických podmínek na činnost raketového vojska a dělostřelectva. Ve studijním roce 1960/61 zorganizovala učební skupina první „Armádní zdokonalovací kurz povětrnostní služby”, který absolvovalo 7 osob. V letech 1963 až 1966 proběhly dva zdokonalovací kurzy příslušníků povětrnostní služby polského vojenského letectva, dělostřelectva a námořnictva. V roce 1966 byly přepracovány profily absolventů studia a v té souvislosti začal být absolventům přiznáván akademický titul „elektroinženýr”. V letech 1966 až 1967 se pracovní tým, pod vedením majora Jaroslava Krejčího, prom. fyz., podílel na řešení úkolu vědecko-technického rozvoje „Vliv meteorologických podmínek na šíření bojových chemických látek a štěpných produktů jaderných výbuchů a meteorologické předpovědi pro hodnocení chemické a radiační situace”. Tato práce měla zásadní význam pro další výstavbu a rozvoj chemického vojska v oblasti měření a vyhodnocování meteorologických podmínek. V období let 1974 až 1985 byl studijní obor „Vojenská povětrnostní služba” studován v rámci vedle sebe paralelně existujících skupin základního studia složených z absolventů civilních středních škol a skupin kvalifikačního studia složených z důstojníků a praporčíků s ukončeným středním technickým vzděláním a několikaletou odbornou praxí. Od poloviny 80. let potom převládlo základní pětileté studium. Učební skupina povětrnostní služby rovněž organizovala a prováděla výuku oboru meteorologie ve prospěch libyjských a vietnamských posluchačů v oboru povětrnostní služba a byla rovněž zapojena do výuky předmětu letecká meteorologie u posluchačů pilotních a letecko-technických specializací ze Sýrie, Iráku, Etiopie, Laosu, Afghánistánu, Alžíru, Mosambiku, Libye a dalších zemí. V návaznosti na celospolečenské změny v roce 1989 došlo v rámci nápravy křivd navrácení různých objektů, které byly při vzniku VTA odebrány původním majitelům. V této souvislosti došlo k ukončení činnosti původní Školní povětrnostní stanice a Meteorologické laboratoře. Od počátku 90. let začal rapidně vzrůstat zájem žen o studium oboru „Vojenská meteorologie”, přičemž v roce 1994 toto studium ukončily první tři absolventky. Učební skupina rovněž organizovala postgraduální „akademické” kurzy, přičemž první kurz ve studijním roce 1996/97 absolvovalo 5 osob. Po celou dobu své existence se učební skupina rovněž podílela na výuce předmětu meteorologie v rámci studijních oborů vojenský pilot, řídící letového provozu, letištní technické zabezpečení, štábní služba, zpravodajská služba, elektronický boj apod. V návaznosti na celkovou reorganizaci Hydrometeorologické služby a Geografické služby z roku 2003 byl v roce 2005, na základě jednání mezi představiteli Sekce personální MO, Geografické služby AČR, Hydrometeorologické služby AČR, vedením fakulty a vedoucími odborných specializací, vytvořen nový společný studijní obor Vojenská geografie a meteorologie, který až do současnosti garantuje realizaci vysokoškolského studia nových absolventů pro potřeby obou služeb AČR. Tento společný studijní obor byl akreditován v únoru 2005 a v té souvislosti při Fakultě vojenských technologií Univerzity obrany v Brně ke dni 1. září 2005 nově vznikla Katedra vojenské geografie a meteorologie (K-210), která zde působí i v současnosti. V roce 2009 byl akreditován doktorský studijní program „Vojenské technologie” v jehož rámci je zřízen i doktorský studijní obor „Vojenská geografie a meteorologie”. Od doby zahájení vysokoškolské výuky meteorologie a příbuzných oborů při tehdejší VTA v roce 1954 až do současnosti ukončilo studium v různě modifikovaných variantách odborné specializace a v různých formách studia (základní, kvalifikační, bakalářské, navazující magisterské, magisterské, prezenční, kombinované, vojenské, civilní) celkem 333 absolventů (z toho 76 žen). Z tohoto celkového počtu získalo bakalářské vzdělání bez navazujícího magisterského studia 35 absolventů (z toho 16 žen) a dalších 298 absolventů (z toho 60 žen) získalo magisterské vzdělání. Vědeckou přípravu (CSc., Ph.D.) v období let 1984 až do současnosti ukončili celkem 4 absolventi doktorského studia, přičemž v současnosti v nově akreditovaném doktorském programu Vojenská geografie a meteorologie probíhá příprava dalších 4 doktorandů.